V zajetí MissTriss

K mediální fascinaci superhubenými dívenkami mám odjakživa vlažný vztah. Čím víc na mě z prvních stránek časopisů útočí zaručené jarní, letní, podzimní a zimní diety, tím raději si vychutnám čokoládičku ke kafíčku nebo řízek s bramborovým salátem. Mé flirtování s modelingem většinou skončilo právě na tom, že jsem odmítala za den pozřít jednu mrkev a plátek zelí, což by byl nejspíš jediný způsob, jak se dostat tak rychle na požadovanou minivelikost. Konfekční velikost M resp. 38, ve stresujícím období 36 mi dá se říci vyhovuje.

Abychom si nepletli pojmy. Štíhlé ženy a dívky se mi líbí. Na módních fotografiích vypadají krásně i dívky hodně hubené. Když ale odmyslíme vliv líčení, nasvícení a photoshopu a podíváme se do reálu, nejpřitažlivější pro mě je na ženách zdravá váha.

Myslím tím váhu adekvátní tělesné konstituci. Mám kamarádku, která má úzká ramena i boky, je vysoká, ale drobná. Její ultraštíhlost je přirozená. I při velikosti XS má hezká prsa, boky a zadek a nejsou jí vidět žebra. Když ale na podobnou velikost násilně zhubne žena s atletičtější konstitucí, která má široké boky i ramena, stane se z ní nepřitažlivý kostrounek. Sekundární pohlavní znaky aby člověk pohledal, žebra se dají spočítat podobně jako u pomůcky z biologie a při obětí se člověk napíchne na spiny. Pak hurá za plastickým chirurgem, který vyrobí ztracená ňadra, v butiku nakoupit trendy hadříky velikosti nula a máme tady slečnu, nad jejíž novou postavou se bude módní policie rozplývat. Za pár let se dotyčná diví, že nemůže přijít do jiného stavu. Tak takhle ne, přátelé. Štíhlá ano, ale zdraví především.

I přes svůj skeptický postoj k dietám a omezování stravy z jiných než zdravotních důvodů (tím myslím i obezitu) mi v posledních měsících nezbylo než svůj volný přístup k jídlu přehodnotit. Po kaloricky náročné zimě jsem totiž zjistila, že do svých oblíbených džínů se nedostanu ani po několikaminutovém hopsání a sérii sedů lehů (ženy vlastnící upnuté džíny znají). Svůj díl práce odvedlo cvičení, ale nakonec jsem šla do sebe i s jídlem. Změna mého nezdravého jídelníčku na zdraví prospěšnější rozhodně neuškodí.

Změna stravování s sebou přinesla i problém, jak zahnat hlad nebo spíš chuť na něco, co se se zdravým životním stylem nekamarádí (třeba fastfood). V této oblasti jsem učinila závratný objev.

Proti hladu pomáhá provozovat orální sex.

Přítel byl testováním nové metody nadšen. Zvláště vzhledem k tomu, že mám hlad docela často. Mně se to také líbilo. No řekněte, už jste někdy slyšela od příčetného a zdravého muže tuhle větu?
„Nemůžeme se jen tak přitulit a usínat v náručí bez těch sexuálních aktivit?“ (po velmi hladovém víkendu)

Ovšem musím uznat, že tato metoda má také svá úskalí. Těžko přijdete v práci ke kolegovi se slovy: „Pane Novák, mohla bych vám ho vyk****? Mám strašný hlad.“ Vhodné objekty prostě nerostou na stromech a i když přítele máte, není zvláště přes týden k dispozici tak často, jak by člověk intenzivně měnící stravovací návyky potřeboval.

A tak, ať už přítele máte nebo ne, nezoufejte. Metod je určitě mnohem víc. Docela dobře prý funguje vycucat kostku ledu nebo jednoduše vypít dvě sklenice vody, jít na procházku na čerstvý vzduch nebo se chvíli projet na rotopedu. Pokud máte ale doopravdy velký hlad (a nehoní vás jen mlsná), je nejlepší se jednoduše najíst. Zeleninový salát s tuňákem vaší linii rozhodně neublíží a opravdu hladovět by člověk neměl nikdy.